Je to více než půl roku od porodu. Plně jsem se již vrátila do tréninků, i do závodění. Jak to v současnosti vypadá s mojí kondicí a kolik mám vůbec času na trénink? Mělo vůbec nějaký vliv to, že jsem sportovala i v době těhotenství? A je velký rozdíl jedno a dvě děti?
Vím, že už se leckdy opakuji. Konečně nastal čas to trochu celé zhodnotit. Kdo mě sledujete víte, že k běhání jsem se vrátila hned po šestinedělí. Začala jsem postupně nejprve s tréninkem třikrát týdně na ovále na stadionu. (Řekla bych, že to byl přes zimu dobrý základ).
V prosinci (3 měsíce po porodu) jsem se už cítila na první závod. Moc jsem si ho užila. Byl to první a zároveň poslední závod, kdy jsem ještě nezaběhla svůj klasický čas. Zdálo se mi až neuvěřitelné, že další závod v lednu, už jsem běžela s časem srovnatelným před otěhotněním... (Tak rychlý návrat, ještě navíc ke skutečnosti, že to nebyla ani má ambice, jsem opravdu nečekala, protože po první pauze před 4 roky jsem se postupně vracela třičtvrtě roku).
Mohlo tedy mít vliv, že jsem sportovala během těhotenství?
Když opravdu porovnám obě dvě těhotenství, tak jsem přesvědčená, že těměř určitě! Nyní už běhám jako bych ani žádnou pauzu neměla, přitom když si vybavím, jak dlouho mi trvalo po prvním dítěti třeba jen, než mě při delší distanci přestalo píchat v boku, je to nesrovnatelné. :)
Když ale porovnám četnost tréninků, rozhodně teď netrénuji více, ale spíše naopak. Se dvěma dětma už je času opravdu méně. Navíc jsme celou zimu i dost marodili. Nejvíce jsem trénovala hned po šestinedělí, kdy jsem si vybudovala zimní základ tréninkem třikrát týdně. To bylo ještě ale před Vánoci. Pak přišly chřipky a hodně jsme marodili. V lednu jsem proto téměř netrénovala. I přesto jsem pak závod zaběhla velmi dobře.
Nyní trénuji jen dvakrát týdně. Závody do toho nepočítám. (I když, jak se říká: závod je nejlepší trénink). Cítím, že je to dostačující. Vliv ale může mít i to, že se dokáži pak, když na to přijde, vyhecovat. (Je to jako by vám najednou narostla křídla) :)
V dubnu jsem si zaběhla půlmaraton na silnici, i když jsem celou vzdálenost půlmaratonu netrénovala. (Z vlastní zkušenosti už vím, že stačí trénovat polovina tratě, kterou chcerte běžet). Silnice sice není má parketa, ale i tak jsem s výsledkem spokojená.
Další cíl na obzoru
Můj další vytyčený cíl je v srpnu si zaběhnout Metternichovu vízvu. Tenhle nádherný závod v terénu mě láká svou jedinečnou podívanou. Běží se přes Slavkovský les - krásnou přírodou. A to je to co mám ráda. Organizátoři letos vypsali propozice až na poslední chvíli. (Zajímavostí je, že každý rok se běží jinudy).
To byl důvod, že jsem se rozhodla takhle narychlo, ačkoliv jsem tuhle dlouho 32 kilometrovou distanci letos opravdu neplánovala! Ale už teď se moc těžím a hodlám si to užít. :)
A ještě jeden plán na letošní léto mám, ale ten si nechám zatím pro sebe.
Vytvářet trénink a rodinu může být obtížné, ale většina sportujících maminek vám odsouhlasí, že vytrvalostní výkon, který představuje těhotenství, mateřství a trénink, celistvě zformovol naši identitu. V době, kdy si ani nemůžete na pár minut sama dojít na záchod, vám může pocit svobody při nerušeném tréninku o samotě připadat, jako by vám narostla křídla. :)
Uvědomuji si, jaké mám štěstí, že mě má rodina v mém koníčku podporuje. Bez nich všech by to nešlo!