Na mateřské žiji takový "jiný" život. Trochu uzavřený, trochu zmenšený, trochu z jiné perspektivy. Chápu, že pro okolí jsme my matky přinejmenším zvláštní úkazy (někdy). Já se nestydím, že se tak trochu vznáším ve svém světě. Ve světě, kde si žiji svým tempem a kam si nepropouštím žádné stresy z okolí, kromě těch čistě mateřských...
A v podstatě nám maminkám nic nechybí... až na to, že náš svět se momentálně vejde do "jedné bubliny".
Maminky se snaží občas z té bubliny vymanit. Často maminky, které si na novou roli ještě nezvykly. Já je chápu, vždyť je to strašný zlom přizpůsobit se úplně jinému světu, protože vždycky už budete rozdělovat svůj život na ten před dětmi a život s dětmi...
Ale po čase si zvyknete...
Když se mi před čtyřmi roky narodila dcera, byla jsem jen o čtyři roky mladší a měla jsem občas pocit, že mi "něco" utíká. Dneska ten pocit sem tam mám taky, ale už mnohem méně často a hlavně už nemám pocit, že mi utíká "všechno", ale jen vyjímečně sem tam něco... :)
S prvním dítětem je pro vás vše nové, s druhým dítětem už jedete ve vyjetých kolejích...
Kojení, příkrmy, pleny, prdíky, dětská hřiště... stále dokola. Chtěla bych na mou duši poznat člověka, kterého by to po xletech skutečně nepoznamenalo. :)
problém je v tom, že nejdříve jen vnímáme, že je to dočasné, později se s novou rolí ztotožňujeme, co bude za pár let nevím, řekla bych, že se budu učit být chvilku bez dětí...
Proto si pěstuji koníčky, proto se snažím pracovat i na sobě
Částečně, abych nezpitoměla úplně, částečně abych měla s partnerem společné i jiné aktivity, než jen aktivity s dětmi, pro chvíli, až jednou děti odejdou.
Všechno je ale individuální a každý má právo na svůj životní styl. Nepleťme si ale pojmy být obětavý a obětovat se.
V podstatě si celý život na něco zvykáme a když si konečně zvykneme, zvykáme si zase na něco jiného. Proto nebuďte smutná, jestli trávíte večery doma, když jste měla zažité například chodit se bavit a podobně. Utíká to tak strašně rychle, že se ani nenadějete a děti budou velké. A těch "večerů" ještě bude... Užívejme si chvil, kdy nás ještě potřebují. :)
Jak říká moje mamka:, "život nekončí"! A nebo, jak praví můj blog: "ŽIVOT ZAČÍNÁ TEPRVE S DĚTMI"!