Letošní rok a velká část toho předešlého byl pro většinu lidí rokem, přinejmenším, zvlaštním. Po několika měsících, které pro většinu z nás trvaly celou věčnost, se na konci října vrátil čas o hodinu zpět a s dalšími opatřeními a novou vlnou zákazů, která zasáhla v podstatě veškerou každodenní činost, se více a více lidí cítilo izolovanější, než kdy předtím. Vznikl tak prostor i pro nové koníčky.
Poprvé vsem si ledovou vodu v přírodě vyzkoušela ještě předtím, než tohle vše začalo. Už v lednu 2020 mě to táhlo zkusit. Vůbec pocit překonat sama sebe mě nabíjí energií.
Říká se, že pokud chcete zažít něco, co jste nikdy předtím nezažili, musíte začít dělat věci, co jste nikdy nedělali.
A s tím souhlasím. Takhle jednoduché to je! Vymanit se z každodennosti začíná u každého z nás. :)
Do ledové vody jsem začala chodit téměř obden. Skloubila jsem to s běháním a tím tuhle činnost zařadila do svého pravidelného tréninku. K nejbližšímu jezu u řeky v našem městě to mám 2 km, takže jakmile jsem měla volnou půlhodinku, hned jsem nazula boty, do batužku hodila ručník a prádlo na převlečení a vyrážela jsem.
Vyrážela jsem za každého počasí, i v různou denní dobu. Zvykla jsem si, že je super třeba i v sedm ráno, než se rodina vzbudí a po ranní koupeli to vzít přes obchod a pak si dát čerstvé pečivo. Snídaně byla vždy za odměnu. Tímto způsobem vznikl návyk. (Trvá zhruba 21 dní, než si tělo na něco nového zvykne).
Vyrážela jsem i odpoledne, ve dny kdy jsem chodila znovu do práce a ráno nebyl čas. Přišla jsem tak vyčerpaná z práce a místo kávy jsem opět nazouvala tenisky! Ale po každém ponoření jsem se cítila jako znovuzrozená. Začalo mi to dávat smysl. Navíc, když v zimě teploty den ode dne klesaly, byl pro mě výzvou každý takový další den. A po každé, co jsem se znovu a znovu překonala, mě to posílilo. A ono je to i meditací zároveň. Vedlejší účinek: radost ze života je nevyhnutelná. :)
Ta radost a dobrý pocit z každého ponoření je prostě nepopsatelná a pobyt v přírodě nezaměnitelný!
