Těhotenství je tak trochu jako trénovat na závod a neznat trať ani vzdálenost. Vzhledem k tomu, že každá žena má s těhotenstvím a porodem jinou zkušenost, snadno se stane, že znervózníte, když si poslechnete vyprávění známých a příbuzných, jak to bylo s nimi. Na tomhle "závodě" nedostanete žádné slušivé tričko, zato medaili se nic nevyrovná.
První dítě jsem rodila císařským řezem, protože nebylo otočené hlavičkou dolů. Druhé dítě jsem chtěla rodit přirozeně, ale nakonec mi bylo doporučeno opět podstoupit porod plánovanou sekcí, protože děťátko už bylo dosti velké a hrozilo by prasknutí jizvy. Po operaci mi bylo sděleno, že to opravdu bylo nejlepší rozhodnutí.
Žena podstupující císařský řez je obvykle odvezena na posteli do operačního sálu. Lékaři zkontrolují, že anestezie účinkuje - obvykle vás silně štípnou. Poté vás zvednou na operační stůl, zakryjí sterilním plátnem. Během operace stojí u vaší hlavy anesteziolog a sleduje známky života.Těsně před narozením dítěte ucítíte, jak chirurgové tlačí na břicho. Jakmile se miminko narodí, převezme ho čekající pediatr. Přibližně dvacet minut budou chirurgové dokončovat operaci a pak vás odvezou na pokoj, kde budete pod dohledem 24 hodin ležet.
Sport mě naučil, jak si zachovat tělesnou sílu, cítit bolest, ale nelpět na ní a představovat si v srdci hlavně cíl
Porodu jsem se příliš nebála, protože jsem si myslela, že to bude stejné jako už jsem to jednou zažila. Úplně stejné to ale nebylo! Zatímco poprvé jsem vnímala pouze ten tlak, kdy mi malou vytahovali z břicha, tentokrát jsem cítila snad všechny orgány kolem a hlavně žaludek. Nejspíš to bylo způsobené tím, že miminko bylo tentokrát větší. Zašítí mi pak připadalo přímo nekonečné. Žaludek mě bolel čím dál více až se mi začalo dělat černo před očima. Upozornila jsem na to anestezioložku. Nevolnost neustávala a tak jsem dostala kyslík. Když došili poslední steh, ulevilo se mi. Ale tím to ještě nekončilo.
Odvezli mě na pokoj, kde ležíte 24 hodin. Ležíte a pořád se vám někdo věnuje. Jste na hadičkách a jak přestává anestezikum účinkovat a vše přichází k sobě, všechno vás neskutečně bolí. Tentokrát mě nebolela jen jizva, jako minule, ale i ve spod dělohy a samozřejmě ten podrážděný žaludek.
Na JIP si toho ale moc neužijete. Rodí se jako na běžícím páse, jste matkou, musíte se starat a ne ležet. Sestry vidí takové mátohy denně, takže moc soucitu neočekávejte (ale je to samozřejmě o lidech). Vstát, dojít do sprchy. V první chvíli si myslíte, že to nedáte. Ale dáte. Protože si chcete pochovat miminko, protože chcete jít brzy domů. Skvělými chvilkami byly injekce proti bolesti. Posledně jsem byla za hrdinku a injekce odmítla. Tentokrát ta bolest byla větší, tak jsem si to brzy rozmyslela. Holky na pokoji, co rodily přirozenou cestou, vypadaly v pohodě. Svoje už si zažily a já to měla obráceně. Od bolesti mě rozptylovalo, že mi často nosili malého přiložit k prsu.
Naštěstí se den ode dne cítíte lépe a tělo se rychle zotavuje.
Při porodu a při zotavování po něm se prý projeví naše sportovní vlohy - nakonec jde o jednu z fyzicky nejnáročnějších situací, s nimiž se žena může setkat. To jsou chvíle, kdy si uvědomíte, že je to o psychice. Funguje to jako u závodu. Když se budete litovat, že to nedáde, skutečně to nedáte. Když si ale řeknete, že jste silná, že to zvládnete, opravdu to tak bude!
Dokončila jste ten největší vytrvalostní závod a domů si odnesla medaili, jíž se nic jiného nevyrovná!