"Mami já ci taky bejet" zaznělo z úst mé dcerky na Olympijským běhu, kam jsme zase vyrazili celá rodina, včetně strejdy a devítiletého synovce. Celý den již od rána se na stadionu ve Stříbře postupně vystřídaly všechny kategorie, včetně dospěláků. Jen na kategorii předškoláků se na největší běžecké akci republiky jaksi zapomnělo a tak jsem musela svý dcerce přislíbit, že až všichni na dráze doběhají, půjdeme se tam spolu taky proběhnout.
Maminka s pivem, nebo běžkyně s iontovým nápojem? Záleží na úhlu pohledu...
Chvilku předtím jsem si ale po svém doběhnutí koupila pivo, abych doplnila energii a trochu se osvěžila. Než jsem ho stihla odložit, dcerka už mě táhla "bejet". A tak si najednou v té chvíli uvědomuji, jaký krásný pohled na maminku od dítěte s pivem se teď celé tribuně naskýtá. :)
Svůj iontový nápoj ale vzápětí stejně odkládám. Dcerka se dožaduje, abych běžela s ní. Tak to mám jako výklus po závodě. Běžíme kolečko na dráze. Jsem překvapená, jak jí to jde. Skoro jí nestíhám :) Kolečko doběhnem, zastavuji v domění, že Viki taky zastaví. (Už jí to musí stačit, říkám si vduchu) Ale Viktorka pokračuje...
Volám na ni a nic. Běží dál! ... Vzpomenu si na hlášku z filmu: "A od té chvíle už jsem stále jen utíkal. Já netušil, že je to k něčemu dobrý." :) Jsem v šoku. Kouknu po manželovi. Ten je z toho taky jak u vytržení. Téměř tříletá Viki běží druhé kolečko, které má 400 m ...a ještě by snad běžela dál. (Jen malé porovnání: na základce mi dělalo problém udýchat 3 kolečka a ještě mě šíleně píchalo v boku)
To už ale toho našeho Forresta zastavuji, aby si něco neudělala.
Jako každá máma mám prostě doma génia! :)