Může se zdát, že jsem sportováním a běháním doslova posedlá. A že běhám neustále. Možná by snad na mě nejraději někdo poslal i sociálku z toho důvodu, že díky běhu stoprocentně musím zanedbávat svoje dítě! To, co ale světu zde ukazuji je jen malá část mého života a přesto, že vám ukáži něco ze soukromí, neznamená to, že o mně víte všechno a rozhodně byste z toho neměli dělat závěry.
Jsem taky jen obyčejný člověk. I já mám překvapivě své lenivé dny, kdy se mi nechce vůbec nic. Zrovna v těchto extrémně teplých dnech tělo trochu odmlouvá. Ale to vůbec nevadí a nijak to ani nesnažím lámat přes koleno. Naopak. Své tělo se snažím poslouchat za každé okolnosti. Teprve tehdy vím, že mi to vrátí v dobrém výsledku. I tělo potřebuje odpočívat. Hlavně těsně před důležitým závodem. Jak se říká "vyležet" formu. Občas si ale říkám, abych tu formu prozměnu někdy nepřeležela.:)))
Léto je také čas dovolené. Období, kdy je také méně závodů. V tuhle dobu sama kolikrát hledám motivaci. Když je dusno, nechce se vám nic, natož běžet. A mě motivuje i to, že o běhání píši...
Ono je to vlastně takové zvláštní, když máte celý život odpor ke sportování a jednoho dne zjistíte, že je to vlasně super, máte chuť tuhle svou radost někomu sdělit a předávat dál. Navíc si z toho chtě nechtě uděláte na mateřské něco jako náhražku za svou práci. Něco, co vás pohání. O čem věříte, že má smysl. A né že by praní, žehlení a další domácí práce smysl neměly. Ale tak nějak se v tom necítíte vyjímeční, protože vyprat, vyžehlit se zkrátka musí.
Ono tedy běhání není nic vyjímečného, ale starat se o rodinu a ještě stíhat běhat, k tomu už je potřeba mít harmonogram, protože jinak bych asi nikdy nevyběhla!