Na začátku to vypadalo jako dobrý nápad – sledovat holku, co se rozhodla zatočit se svými kily navíc a skutečně pro to denně dřela, až si vypracovala sexy pevnou postavu. Skvělá motivace, ne? Jenže tím to nekončí, váš Instagram, či FB teď zaplavují fotky jejího svalnatého zadku a vyrýsovaného pekáče buchet, které nejčastěji doprovází komentář, že ještě to není ono! Jenže až to bude ono, tak vy u toho nejspíš nebudete chtít být.
Některé blogy vás skutečně můžou motivovat, ale z vlastní zkušenosti vím, že ve většině případů z toho budete mít spíše negativní pocity. "Sakra, měla bych už fakt s tou pneumatikou na břiše něco udělat!" budete si nejspíš říkat. Pár takových blogů také sleduji, ale kromě toho, že po shlédnutí některých příspěvků pociťuji mírnou paniku, mi asi nic jiného nepřinášejí.
Někdy mi však už připadá, že je té motivace všude až moc
Motivace. Všude samá motivace. Videa, fotky, citáty. Všechno jde, když se chce. Všechno je to v hlavě. Když nemůžeš, přidej... Ano, také se tím řídím, i když pro ty, co s běháním teprve začínají se to jeví vesměs jako spousty "keců". Na druhou stranu se nestydím za to, že si klidně bez výčitek lehnu na gauč a cpu se nesmyslama. Čas od času proč ne, zase to přeci vyběhám. :)
Přestaňte hledat motivaci díky ostatním a hledejte ji v sobě
Každý jsme však jiný a svým způsobem individuál. Mnoho lidí začne běhat, že to vidí u jiného. Chce také pochopit, co je na tom tak úžasného. Na tom není nic špatného. (Problém by byl u ničeho nevydržet, být otrokem porovnívání se s ostatními) Jenže, co když se žádná euforie nedostaví ani podruhé, ani potřetí...?
Je to v něčem jiném! Musíte nejdříve objevit radost z pohybu.
Pokud jednou objevíte tuhle radost, nepotřebujete už někoho sledovat, porovnáváte se už jen sami se sebou!
Sport opravdu může přinášet duši léčivé účinky a věřte, že každý, kdo mu jednou propadne, už nikdy nebude potřebovat ani alkohol, ani jiné povzbudivé látky, aby si přivodil dobrou náladu. Zkrátka mějme na paměti zlaté přísloví „Ve zdravém těle zdravý duch“.
(Nechci, aby jste se u mě někdy cítili, že se se mnou musíte porovnávat. Já nechci sdílet ani naběhané kilometry, ani vyrýsovanou postavu (kterou stejně nemám dokonalou hi a nevadí mi to, ale trochu z recese jsem použila tip fotky, kterou kritizuji). Sdílím jen radost z pohybu! A to, jak je to snadné ji propadnout.)