Být těhotná pro mě neznamená jen neúčastnit se svých oblíbených závodů, ale také smířit se s tím, že všechny závody sloužím jako podpora. Na jednu stranu to se svým partnerem prožívám a dělá mi to radost, na druhou si stejně připadám jako páté kolo u vozu... (Nicméně má v nás velké zázemí a díky tomu, může sklízet ceny.)
Že je dobré mít společný koníček jsem si uvědomila docela nedavno, kdy jsme společně začali absolvovat všechny běžecké závody. Je to dobré do té doby, než je jeden indisponován. Ať chcete sebe víc, jako pozorovatel se stejně nedokážete naladit na stejnou vlnu ostatních běžců. Tím, že se u vás nevyplaví endorfiny, je to stejné jako byste byla abstinent mezi alkoholiky.
Každý rok píši o Výrovském triatlonu. Letos jsem hlídala dcerku a dělala zázemí, podobně jako na Olympijském běhu... atd.
Bylo opravdu vedro a ušila jsem si na sebe v tom horku byč. Celý den na sluníčku, těhotná hlídat Viktorku bylo vyčerpáním podobné, jako celý triatlon absolvovat taky a i pro malou to bylo neméně náročné... (byla přetažená a chvílemi i protivná).
Nejlepší ale bylo: "Tatínku tys mi nedal pusu!," řev ve chvíli, kdy vybíhal z depa na poslední disciplínu v průběhu závodu! Je prostě zvyklá, že když někdo z nás odchází, rozloučíme se. :)))
S dítětem se smíříte, že častokrát si něco naplánujete a věci jsou pak jinak. Na to si časem zvyknete. Hlavně, že náš taťka dokončil zdárně závod a povedlo se mu to a zase mi to jednou, až budu moct, vynahradí. :)
