Je to něco přes měsíc, co jsem maminkou už dvou dětí. Ačkoliv je to doma pořádný poklus, zatím ještě neběhám. A protože jsem už „zaběhlá druho-mama”, rozhodla jsem se to trochu srovnat. Nechci se nějak vyvyšovat, že už jsem ta "zkušená", vlastně jsem se o tom chtěla jen víc úvahově zamyslet, ale zjistila jsem, že to je ten hlavní rozdíl. Že tohle vlastně nejde... :)
Se dvěma dětmi čas utíká mnohem rychleji...
Jsem pohodářka a nestresuji se, že něco nestíhám. Spousty věcí, už dělám automaticky. Den ale utíká nějak rychleji nebo co a já i když to, co jsem dříve stíhala za "dvě hodiny", nyní sice zvládám "za hodinu", ale dvě děti, rovná se, dvakrát více povinností, takže i když jsem podstatně rychlejší, rázem zjistím, že nevím jak a už je zase večer...!
(Ale máma na mateřské nemá vlastně padla, protože je k dispozici čtyřiadvacet hodin denně.Takže najít si čas na blog, je nyní trochu přepych... :))) Ale psaní je pro mě způsob, jak "komunikuji" se světem, takže si to nenechám odříct, stejně jako kávu, kterou u toho popíjím a kostičku hořké čokolády, kterou si přitom vychutnávám. To můj způsob relaxace, který si nehodlám vzít :)
Často ale když se zrovna ponořím do psaní, bývá to v době, kdy je malá ve školce, je ale malej, ač je klidné miminko, rázem vzhůru. Kojící maraton přeruší moji tvůrčí vlnu myšlenek a já ten článek prostě ne a ne dopsat... :)
Co ale vím jistě, že mateřsví se dvěma dětmi, rovná se spousty improvizace za pochodu, někdy taky obrnět se těžkým brněním, když starší dítě zrovna nechce spolupracovat.
Moje hlavní krédo je: "Hlavně nebýt supermámou"!!!
1. Mámou poprvé jsem měla touhu dělat vše správně a nejlépe.
Cloumala mnou nejistota a vlastně jsem jen (marně) zkoušela najít návod na použití našeho miminka. Neustále jsme řešili řád a režim, kojila jsem podle tabulek a hodin. A i když času bylo habaděj, tak jsem ho zpočátku vůbec neuměla využít.
2. Mámou podruhé se prostě snažím dělat vše, jak nejlépe dovedu, a vím, že víc není třeba.
Nemakáme tak tvrdě na režimu, jedeme to na pohodu. Volného času pro sebe mám čím dál méně, ale každá minutka se využije. A společně s dětmi se nejen učíme mnohým zkušenostem, ale také se prý s každým dalším miminkem rozrůstá naše rodičovské sebevědomí a samozřejmě se s každým novým přírůstkem také mění náš přístup k výchově.
Najednou je doma živo. Vyjde najevo, že první dítě je vlastně ve světě dospělých strašně osamocené. Je to trošku takové domácí zvířátko, pro rodiče a prarodiče na starost a na hraní. Se dvěma dětmi má domácnost úplně jiný ráz a aspoň pro mě konečně působí jako opravdová rodina.
Co ale vidím jako výhodu: nemám čas na nepodstatné a díky tomu jsem přestala řešit kraviny. Zabývat se jestli se na vás někdo špatně podíval...? Se dvěma dětmi vás tyhle otázky ani nenapadnou...
Kdy se chystám zase vyběhnout?
Když nepočítám to neustálé běhání od jednoho k druhému, příští týden mi končí šestinědělí a po návštěvě u lékaře nasadím tenisky a hurá, jde se na to! Neplánuji ale nic razantního. Budu ráda, když si zaběhám dvakrát, nebo třikrát týdně pro radost. K závodům se nejspíš vrátím až od nové sezóny a budu spokojená!
Už těď jsem ale tak natěšená, že cítím, že to určitě bude hned na poprvé osobák! :)