Myslím, že každému, kdo běhá, chyběly závody a tudíž trochu i ta motivace. Protože závody jsou pro běžce dost velkou motivací. Pravidelně vybíhávám ty stejné trasy, které se po čase stanou tak známými, že už vám přestávají stačit. A chcete objevovat nové cestičky, nové podměty, něco, co vás opět pohltí životem a stane se to další motivací. Protože bez motivace nelze dělat nic!
Přiznám se, že virtuální běhy mě úplně neoslovily. Sice jsou fajn, že motivují ty, kdo s během třeba začíná a potřebuje si vytvořit samotný návyk. Kdo už ale běhá déle a návyk má, hledá spíše to neokoukané. V tomhle se nabízí hledat nové cestičky, dále od domova. Doslova udělat si z toho běžecký výlet.
A tak jsem si začala plánovat nové trasy pomocí mapy.cz. Krásně si to rozvrhnu podle turistických cest a výhodou je, že pak už jen běžím po značkách. S sebou mám jen malý běžecký baťužek a v něm menší lahev s pitím a něco na doplnění energie, případně tričko navíc.
Tohle toulání je jako nové baterky
Příroda mě nabíjí. Ale možnost být v ní o samotě příliš mnoho nemám. Jen, když jsem sama, dokáži ty pocity lépe procítit. Proto čas sama se sebou trávím ráda. Kochám se krajinou a miluji, když mohu vnímat přítomný okamžik. To mě dokonale navozuje běhání delších vzdáleností, kdy vnímám každý sval těla, i svůj souvislý dech. Přitom sleduji krajinu, která se neustále mění a tím mi vypráví svůj příběh, který nasávám všemi smysly. Ani únava pak nepřehluší radost, kterou si tím navozuji. Tenhle pocit je známý jako flow.
Běžím kolem chat a přitom přemýšlím, jakému člověku asi patří. Jak to asi vypadá vevnitř. A jaké mají ti lidé zvyky. Často napoví jen drobnosti, které chatu zkrášlují. Fascinují mě staré věci, co mají ducha. Často opuštěná stavení. Kde si pokaždé řeknu, jaký to tu mohlo mít asi příběh? Co se tu odehrálo? Myšlenky mě volně plynou. Cítím se volně a nespoutaně .Lehce, i svěže. Klidně se zastavím, nikam nespěchám a v klidu se dívám. Celou dobu běžím v klidném, souvislém tempu, které mě rychle neunaví. .
Mám ráda, když je trasa různorodá
Ráda si plánuji trasu kolem řek, kde je krajina rovná a malebná. Pak ale vybíhám i výš a kochám se do dáli.
Výhodou je, že když člověk běží, stihne to za kratší dobu, než když jen jde chůzí a zřejmě mě na tom baví, že ani běh není tolik statický jako chůze.
Běž, kam tě srdce táhne a nohy vedou
Nevýhodou pro mámy běžkyně je, že na tyhle běhy není tolik prostoru, jak bychom si kolikrát přály. Navíc mít manžela běžce bývá obykle výhodou, ale i nevýhodou současně. Výhodou, když běžíte spolu, nevýhodou, když se máte prostřídat. Ano, můžete si střihnout: kámen, nůžky, papír, obvykle to tak ale v jedné domáctnosti nefunguje :)
Setkávám se s tím, že babičky také neshledávají velké nadšení hlídat 3 a více hodin.
V březnu, kdy byl lockdown, jsem si takto zaběhla i svou další velkou běžeckou výzvu - svůj zatím nejdelší běh vůbec a to již krásných 56 km. Časově jsem to dala za skoro rovných 6 hodin, což by šlo. Jenže mě to nahlodalo na další podobné výzvy. Takže otázka typu: "Doufám, že teď už si dáš pokoj?" mě zrovna nueukotvila.
Prosadit si svou...
Čas od času jednám striktně. Každý potřebuje čas pro sebe a na to, co má rád. To že jsem delší dobu sama má pozitivní vliv na mozek. Jednak se na čerstvém vzduchu krásně okysličí a vyčistím, vše co potřebuji. Má to ale jeden háček, čím je tělo více zvyklé, tím se pocit euforie dostává později. Myslím, že vytrvalost a mysl trénují spolu současně. Tím se to celé vysvětluje. :)
Běžecké srdce se nikdy nezmenšuje, to stále roste!
A nikdo vám nerozumí více, než vy sami. :)