Nikdy snad nebylo obtížnější přemoci se třikrát do týdne jít hodinku běhat, než při dvou dětech, kdy téměř každý výběh obnáší vypravit obě děti a odvést k jedné, nebo druhé babičce. Takže je z toho vždy dvouhodinová akce, než se mi podaří nazout boty. Člověk musí běhání opravdu milovat, aby třikrát do týdne tohle dával.
Nebýt flegmatik, možná by bylo všechno jinak. Flegmatici sice těžce dotahují věci do konce, obtížně zkouší nové věci, ale když už se do něčeho ponoří, většinou se na to nevykašlou. Flegmatikům také nejen, že nevadí stereotyp, do určité míry ho sami vyhledávají a když jsou naučení, že chodí ve středu v pět běhat, budou přesně v pět nazouvat boty, ať se děje, co se děje.
Ať jsme jakýkoli temperamentní typ, jako mámy jsme ale často unavené všechny...
Těžko říci, co by na lenost a nechuť pomohlo zrovna vám, když každý jsme jiný. Přesný recept neexistuje. Mě vždy dokáže namotivovat okolí, něco nového na sebe, svižná hudba, brzký závod, hezké počasí a samozřejmě vyplavené endorfiny!
Jsou dny, kdy se ale opravdu nechce, jste unavená, nevyspalá, nemáte žádnou energii ani na stavění lega. V takových dnech, když se opravdu přemůžu a nakonec jdu, většinou, byť běžím jen ze setrvačnosti a pomalu jak šnek, mne tohle málo tak nabije, že celý večer z téhle energie čerpám. Uspávání dětí je pak daleko příjemnější.
Někdy jsou děti nemocné a máme pocit, že na nás všechno padá. Ano, když jste máma jsou některé dny náročnější, ale vše je jen dočasné. A když to zrovna nevychází, vyjde to příště. :)
Běhání není o ničem jiném, než o stále stejné zvyklosti, kterou časem už děláte tak automaticky, že o ní už vůbec nepřemýšlíte.
Jako když vstanete a umyjete si obličej studenou vodou. Díky tomu ale máte čas utříbit si myšlenky v hlavě, vypnout a "nefungovat" jako máma, která je k dispozici neustále. I když jste unavená, tohle vám stačí, aby jste načerpala nové síly a mohla zase fungovat. (Platí to ale v každé jiné činnosti, která vám dělá radost. Na kterou máte klid a nikdo vás neruší.)
Ale mělo by to být v rovnováze...
Každá máma potřebuje svou chvilku a je jedno jestli máte raději pasivní odpočinek, nebo aktivní. Důležité je umět si den rozvrhnout a vědět, co je konkrétně pro mě důležité. Nejvíc času by mělo být vyhraněno pro děti, asi čtvrtina pro partnera a přátelé, společně s koníčky by měly tvořit poslední složku. Měla byste také umět odřeknout věci, které vám, ani vaší rodině nic nepřinášejí. I tak lze získat více času, protože čas, který (ne)strávíte se svými dětmi a s rodinou se už nikdy nedá vrátit zpět. Na to nelze zapomínat, ani když svým koníčkem žijete!
A rada na závěr? I když budete často unavená a mít pocit, že to nejde, nejdůležitější je mít cíl a motivaci. Nepodléhejte odevzdání, rezignaci, domnění, že už se nedokážete změnit, že prostě takoví a makoví jste. Každý z nás má svoji vůli a pokud chceme něco změnit, týká se to našeho okruhu vlivu, pak to také změnit můžeme.