Mé psaní - to jsou vlastně mé myšlenky, které mě doprovázejí, když BĚŽÍM. Plují sami od sebe a ani nevím, jakým směrem se budou ubírat...
Často i mluvím dříve, než věci promyslím a pak si najednou uvědomím, že to asi není zrovna moc vhodné..., chci to říci jinak, ale už to musím dopovědět. Vzniká tak řada ne moc vhodných situací, či dokonce trapasů. Na druhou stranu to vypovídá o tom, že jsem člověk přímý. (Vztahy s lidmi jsou věc složitá, vždyť nezřídka nesouhlasíme ani sami se sebou.) Kdysi mi dokonce záleželo na tom, co si o mě kdo myslí. Od té doby, co BĚŽÍM svou vlastní cestou a neohlížím se, co si kdo říká, jsem svobodnější. I TO MĚ BĚH NAUČIL...
Když běžím závod, většinou se přestanu soustředit na ostatní, ale soustředím se jen sama na sebe. Zjistila jsem, že to samé funguje i v životě v čemkoli jiném.
Když bych při běhu investovala energii srovnáváním se s jinými, neustále se ohlížela za sebe, či snad dokonce své tempo přizpůsobovala soupeři, utíkala by mi energie, tam kde bych ji pak potřebovala nejvíce - třeba v závěru. Stejně jako v běhu si sama dokáži už určit tempo, které vím, že zvládnu, dovolím si přidat, tam kde vím, že mohu, vím, že i v běžném životě se mohu spolehnout sama na sebe, aniž bych snad potřebovala od někoho slýchat, že tak je to správně. Protože vím, že všechno, co udělám, mělo tak být a byl to MŮJ pomyslný SMĚR...
PROTO UŽ VÍM, ŽE...
Kdo má právo tě hodnotit, ať kladně nebo záporně? Jen ty sám!
Pokud chceš někomu něco dokazovat, znamená to, že žiješ kvůli tomu, komu to chceš dokázat. Pokud žiješ kvůli sobě, nemáš potřebu komukoli dokazovat cokoli.
Je dobré, když o sobě člověk může říci: „Zabývám se pouze tím, že se pokouším uskutečnit své sny“.
Cestu k úspěchu neznám. Ale znám cestu k neúspěchu – je to snaha zalíbit se všem.
Nehoň se za štěstím. Vyhledej místo, kde přebývá. A štěstí si tě najde samo. Místo, kde přebývá, ti napovím: jsi to ty sám. Cesta k němu je cestou maximálního rozvoje svých vlastních schopností.
Mluvit s přáteli je příjemné, s nepřáteli – užitečné.
...
V naší hlavě se tvoří obrovské množství myšlenek a je jen na nás, jakou dáme každé z nich energii. Mnoho lidí si myslí, že když budou pozitivně mluvit, že bude vše vpořádku. Jenže, když chceme něco předvést na špičkové úrovni, musíme tomu, co říkáme, i věřit. To rozhodně platí dvojnásob v kterémkoli sportu. Proto bývají ti nejlepší zároveň velmi sebevědomí lidé. Nepřipouštějí si neúspěch.