Říká se že životnost běžeckých bot = zhruba 800 naběhaných kilometrů
Vždycky jsem si myslela, že by mi měly běžecké boty vydržet alespoň jednu celou běžeckou sezónu. Že to nebude 5 let, jako boty na vycházky, jsem se po pár letech aktivního běhání už jaksi smířila. Vzledem k tomu, že za rok naběhám něco kolem 1300 km se není čemu divit, že většinou po třičtvrtě roce kupuji boty nové, a to kvůli seběhané podrážce. Pořád si prostě nedám pokoj a snažím se dokázat, že výrobce se asi zmýlil. Zvláštní ale je ten úkaz, který se mi na botě vždy a ne zrovna až po celém roce, nýbrž už někdy kolem 900 - 1000 naběhaných km, udělá. Ta díra skrz na skrz. Vím, častý problém je i běžecký styl. Ale copak tyhle boty nejsou přizpůsobeny běhu přes špičku?
"Jdi je reklamovat, vždyť jsou v záruce dva roky," to byla slova mé mamky, když ten úkaz viděla na vlastní oči poprvé. Představovala jsem si, jak budu asi v prodejně vysvětlovat, že ty boty nejsou opotřebené, když mají vlastně vydržet dva roky. :)))
Letos prvně jsem se rozhodla, že i když jsem hobík, nebudu už takový úplný lajk a pořídím si boty dvoje. Teď ne proto, abych oddálila jejich "pohřeb", nýbrž jako pořádný běžec: jedny do terénu a jedny silniční. Přiznám se, vždy mě rozčilovalo to nějak přehnaně řešit. Prostě pokud vás boty netlačí, nemáte z nich puchýře, tak se dá běžet v podstatě v čemkoli. Opravuji. Téměř v čemkoli. Neboť teď jsem si právě vybavila své začátky běhání a vzpomněla si na pár drobných zkušeností, které mne už poučily. Důvodem ale nebyla má blbost, jak by se zdálo, ale to že jsem zrovna neměla jiné, nebo jiný, dnes už nevysvětlitelný důvod.
Možná vás to překvapí, ale zjistila jsem například to, že opravdu není dobré běhat v pohorách. Vysoká perforace na podrážkách sice opravdu zajistí, že na náledí to klouzat nebude. Ale běžet s něčím podobným 12 km, to si rovnou můžete nazout vojenská bagančata. Chodidla vám budou připadat těžká ještě po týdnu regenerace. Nikdy více!
Ani sálová obuv do tělocvičny, není to pravé ořechové. Nárazy jsou tvrdé a mohou zapříčinit, že vás začnou po více kilometrech brnět chodidla, i když uznávám, že je v nich běh pohodlnější než v pohorách!
Také je nutné pamatovat, že obuv by měla být o číslo větší, než je vaše běžná velikost. Noha po uběhnutých kilometrech má tendenci natékat. Chodidlo při běhu aktivně pracuje. Při dopadu se v přední části lehce rozšíří a během odrazu se prsty tlačí do špičky a díky ohybu se bota na okamžik lehce zkrátí. Hrozí, že se vám stane, stejně jako mě, že vás pak budou tlačit prsty. Při běhu to ještě pociťovat nemusíte. Po doběhu vám ale mohou nehty zmodrat a slézt. To byl asi můj nejnepříjemnější běžecký úraz, jaký si vybavuji.
Ani šetřit se nevyplácí. Jednou jsem chtěla ušetřit a koupila si boty z Lídla, o kterých jsem si přečetla nějakou reklamně zaměřenou recenzi. Také nikdy více! Nárazy byly tvrdé. Dokonce mě po sedmi kilometrech začaly bolet šlachy. Boty jsem od té doby vzala už jen na spinning do tělocvičny.
Na závěr nesmím zapomenout na podpatky. S těmi jsem naštěstí neběžela dál než, když jsem před lety dobíhala autobus. Také se jako běžecká obuv příliš neosvědčily. Nohy po tomhle běhu sice byly v pohodě, ale autobus mi kolikrát ujel.
Taková zvláštní kapitola a někdo na ni nedá dopustit je běh naboso, nebo tzv. minimalismus. Neumím si představit, jak to vypadá v reálu někde v členitém terénu, ale naposledy jsem si tenhle běh vyzkoušela jako dítě na trávníku. Od té doby, co mě píchla včela jsem tenhle typ běhu také zavrhla, i když může být po finanční stránce velice úsporný.
Jak vidíte, příliš riskovat se nevyplácí, i když to třeba také příliš neřešíte. :) Letošní sezónu jsem tedy zahájila koupí bot Adidas a bot New Balance. Tak doufejme, že bude opět ve zdaví jako pár posledních let, co už pravidelně běhám v těchto osvědčených modelech.
