Triatlon v Pavlovicích

Pavlovický triatlon (plavání 100 m, kolo 22 km a běh 5 km) je akce jednoho běžeckého kamaráda a má velmi rodinného ducha. Vždy má něco kolem dvaceti účastníků, kteří se mezi sebou navzájem znají. Vyjímečně přijede někdo cizý. Neplatí se žádné startovné, ačkoliv je úroveň organizace srovnatelná s těmi ostatními. Já s manželem jsem dostala oficiální pozvánku a zůčastnila jsem se jej poprvé.

Ačkoliv jsem v Pavlovicích již před lety byla, byl pro nás oříšek jenom najít cestu do Pavlovic. Ty se nacházejí u Plané u Mariánských Lázních, ale jestli je odbočka směrem na Kurojedy, nebo až u Ostrova to jsme trochu tápali. Naštrěstí jsme vyjeli včas, tak nakonec zbyl čas i na studium značení na trati.

Na chalupu pořadatele (místo srazu) jsme dorazili jedni z prvních, ale už jsem tam měla hned tři soupeřky, navíc zhuba stejného věku. 

Někdy před dvanáctou hodinou se všichni s koly přesuneme z chalupy pořadatele do nedalekého lomu, kde je start. Na místě hned zaregistruji známého pána z Deníku. A jéje, to hned všichni zjistí, že budu poslední! Následuje protažení, osmělení se ve vodě. Přístup do vody je trochu obtížnější. Ale vzápětí se dozvím, že není třeba do vody skákat, to se mi uleví - startuje se přímo z vody. Dvacetjedna závodníků tedy vyráží, dvacátýdruhý se přidává až v půlce plavání (měl komplikace s kolem). Jsem zase v závěsu. Za mnou už je jen nejstarší z účastníků. Ale nemohu jít ani na doraz. Trochu cítím křeč v prstech u nohy.

Vylézám z vody a ani se neotírám, rovnou na sebe natahuji svršky a rychle na kolo, aby mi neujely holky. Na začátku Lucku předjedu, ale po rovince na silnici je rychlejší. Více mi vyhovuje terén. Tam se zase dostávám před ní. Pak už jí defintivně ujedu a dostávám se do skupinky chlapů. Dá to zabrat a jsem před nimi. Jednu chvíli mám pocit, že se mi snad to kolo rozsype. Pak se mi ještě stane, že se mi rozváže tkanička u boty. (Už chápu výhodu cyklistických bot). Málem se mi zaplete do řetězu. To by ještě scházelo. Na rovince, kde potřebuji trochu přidat, je to rázem mnohem komlikovanější. Ale sesednout a zavázat ji, by znamonalo zrátu a tu nechci riskovat, takže jedu dál. Pak přijde kamenitý sjezd dolů. Tam mi tkanička nevadí, zato nestíhám brzdit. Jedu možná moc rychlím tempem, protože jednu zatáčku nevychytám a ležím na zemi. Ale hned se sbírám a pokračuji dál, i když trochu cítím bolest. Cesta se zlepší a podaří se mi předjet další skupinku tří lidí. Dál už přijíždím zpět do Pavlovic, přes náves a rovnou k cíli. Sesedám z kola, rychle beru jonťák a vyrážím na běh. Zase cítím ztěžklé nohy. Vůbec se jim nechce, ještě navíc do kopce. Předbíhám kolegu z SV a hned vzápětí ještě jednoho pána, který nejspíš trochu bloudil. Pak už je seběh dolů. Začíná mě píchat v boku. Ale cíl už je blízko. Ještě okruh púřes vesnici a poslední stupání do kopce. Tam už potkávám švagra, co doběh chvilku přede mnou. A cílovovou rovinku už si vychutnávám, i když toho mám dost.

Diskusní téma: Triatlon v Pavlovicích

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek