Vždycky mi vyhovovalo běhat bez hodinek a prostě jen na vlastní pocit. Měla jsem dojem, že jakmile čas sleduji, rozptyluje mě to a nemám pak z tréninku takový prožitek...
A vyhovovalo mi to nejspíše i proto, že v době když jsem s běháním začínala, nic takového, jak snadno zjistit analízu svého pohybu nebylo. Alespoň ne dostupné obyčejnému člověku.
Nikdy jsem neměla v plánu si hodinky pořídit, ale dostala jsem letos k Vánocům chytrý telefon. Nezastírám, že mě najednou nefascinovalo, co vše to umí. :) Nejenže celý den zaznamenává kolik kroků s kočárkem ujdu, dokonce rozezná běh od chůze, aniž bych aplikaci sama zapnula.
Přiznám se, že s chytrým telefonem jsem dlouho otálela také z důvodu, že jsem nechtěla být "mobilní" neustále. Vyhovovalo mi, že mě telefon neovládá. Ale musím přiznat, že na druhou stranu to něco do sebe má. Uznávám, že je fajn si hned zkontrolovat, jak jsem běžela.
Pocit svobody je nenahraditelný
Sama jsem si sice také čas měřila, ale jen orientačně. Výhoda byla, že když se mi trénink nepovedl, sice jsem to cítila sama, ale díky tomu, že jsem to neměla "černé na bílém", jsem to prostě neřešila a svět se nezhroutil. S chytrým telefonem jste ale trochu v zajetí moderní doby. Místo aby jste si po doběhu zaslouženě užili radost z přívalu endorfinů, cítíte rozladěnost pokud se trénink zrovna nepovedl, jak jste si představovali. Ale člověk si na technické vymoženosti rychle zvyká a tak snadno se jich vzdávat nechce.
Dříve jsem si myslela, že lidé běhají s telefonem hlavně proto, aby sdíleli svůj trénink s ostatními. Dnes už vím, že jen proto to není. Najednou máme pocit, že máme svůj trénink pod kontrolou. Ale vlastně jsme svým způsobem v pasti.
Přestože jsem si to vyzkoušela a zjistila, že je fajn si občas s tímhle kamarádem zazávodit, nechci s ním měřit síly neustále. Občas není od věci jej nechat doma a běžet si na tu svou pohodu, nebo lépe řečeno, na ten vlastní pocit. :)