Na letošní advent a Vánoce jsem se obzvlášť těšila, protože poprvé je prožíváme ve čtyřech! Ale jak už to někdy bývá a člověk míní, život mění, něco si zkrátka nenaplánujete. Obzvlášť ne s dětmi. Těšili jsme se, jak si vychutnáme vánoční trhy a užijeme si tu předvánoční atmosféru. Nakonec místo svařáku popíjíme čaj s medem a citrónem a místo pobíhání po obchodech a shánění posledních dárků se potíme a balíčky si necháváme doručit téměř až do postele. Ó bože díky za PPL, jinak by k nám letos asi Ježíšek nedorazil!
Jenže jak už to s malými dětmi chodívá, ty většinou moc udržet v posteli nejde! Jakmile se dceři udělalo o chlup lépe, už pobíhala po bytě a škádlila malého Ondráška. Dožadování se pozornosti je teď na denním pořádku, protože byla zvyklá, že se vše točilo kolem ní. A tak neustále, zatímco vařím a jakž takž stíhám denní rutinní činnosti, ještě doslova bráním vlastním tělem bezbranné miminko téhle "divé zvěři".
Aby toho však nebylo málo, zatímco dceři síly postupně přibývají, nám dvou ubývají. V podstatě nastal nejhorší scénář: lehl táta, lehla máma a dítě plno energie nám doslova skáče po hlavě! Do toho všeho běháme s odsávačkou kolem nejmenšího. Když děti večer usnou, my se vyčerpaně skácíme na podlahu před televizi a zabodneme si do lopatky nějaký zapomenutý dílek z lega. A tak to pokračuje už několikátý den a nebere to konce.
Přestala jsem péct, Vánoce jako by ani neměly přijít...
Na začátku měsíce to vypadalo tak idylicky, upekly jsme s dcerkou perníčky, pak ještě dva druhy cukroví. A pak už to šlo jen z kopce... postupně jsem začala všechny vánoční dekorace posouvat, abych vedle nich udělala místo všem sirupům, kapkám na rýmu a bylinkovým čajům... ještě, že nám napekla ta babi. :)
Už týden chodíme s rouškou
Každá maminka mi dá za pravdu, že nejhorší je, když onemocní rýmou miminko, které ještě neumí smrkat. Na roušku jsem si za tu dobu tak navykla, že jsem se divila, proč na mě ten pošťák u domovních dveří tak divně kouká. :)
Ale má to i něco do sebe
Poprvé se opravdu nestresuji s neumýtými okny, kupou nevyžehleného prádla a vůbec s celým předvánočním úklidem! Vánoce stejně přijdou bez ohledu na to, jestli to prádlo vyžehlím, nebo ne. Vánocům nezáleží na tom, jestli rozvěsím do oken dřevěné andělíčky. :)
A jak jenom tohle zakončit, když nemoc ještě neskončila? Ve chvíli, kdy se obávám, že by neplatilo ani to: "jdu si zaběhat a hned je mi lépe"! Naštěstí jsem optimista a věřím stále v lepší zítřky. Přeji všem krásné Vánoce s těmi, které máte rádi a hlavně zdraví, protože to jediné je důležité, ne umytá okna, dokonce ani to, jestli půjdete běhat! :)