Mým smyslem života je užívat si

Již několikátý víkend objíždíme závody. Momentálně hlavně ty cyklistické, kde sama nezávodím, ale jezdím jako doprovod s dcerkou. Během roku se běžecky odreaguju dost, tak jsem zjistila, že mi to vlastně ani vůbec nevadí. Cyklistické závody, i ty menší - místní, pojmou více lidí. Program tedy bývá pestrý a nálada velmi přátelská.

Beru to všechno jako výlet, a tak nejspokojenější jsem, když jedeme všichni tři. Ke štěstí mi totiž stačí málo. Tatínka vypustíme "trápit" se do kopců a sami si rozložíme deku na trávník a hrajeme si, spolu si povídáme. Pak si jdeme namočit a osvěžit nožičky do rybníčka. Spolu si zajdeme na klobásu a limonádu a hraje nám k tomu kapela. Z pod stolu vykukuje čenich pejska, se kterým se rozdělíme o kousek klobásy. Pak ještě krmíme ovečky, které se pasou vedle. Společně se smějeme a máme radost, že je pěkný den a svítí nám sluníčko.

Mezitím, než se nám náš závodník vrátí, odstartují také dětské závody, včetně kategorie odrážedel. Viktorka už to zná. Suverérně stojí na startu a poslouchá instrukce. Pak zazní výstřel a je odstartováno. S radostí vyrazí. Za vteřinu je slyšet brek! Sesunula se jí sedačka! Taťka nechal špatně "seřídit" kolo. :) (No co no. Stávají se horší věci)

Je nešťastná, protože je vidět, že chce vyhrávat. Nu což, dojedeme závod, i když děti jí ujedou. Důležité je dokončit! :) Pak ji ještě uklidňuji, že příště to bude lepší. (Za chvilku o tom už stejně neví).

Pak čekáme na taťku, než také dojede a společně si vyprávíme dojmy. Užíváme zbytek odpoledne a  je nám skvěle.

Žádnou z losujicích cen sice nevyhrajeme, ale náš jednoznačný vítěz je náš taťka!

A co víc si přát, než strávit krásný den se svou rodinou. Možná to zní divně, ale nepotřebuji být ani lepší, než jsem, nepotřebuji ani víc, než mám. Usoudila jsem, že jsem vlastně šťastný člověk - nepotřebuji už ničeho víc dosahovat. Stačí, že je mi skvěle s tím, co mám. :)

Diskusní téma: Mým smyslem života je užívat si

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek