Metternichova výzva? Když si máma běží vyčistit hlavu.

Lesy, příroda, výhledy, koncenrace jen sama na sebe... Běhání je pro mě svobodou!    A to hlavně ve chvíli, kdy po celodenním dni s dětmi nazuji tenisky a prostě o ničem nepřemýšlím a jen běžím...

Možná někdo nepochopí, jak si maminka od dvou dětí může odpočinout na trase dlouhé 33 km a s nastoupanými tisíci metry, ale to je přesně ten typ závodu, na kterém úplně vypnu a jen běžím. V běhání je důležité mít cíle, mít se na co těšit a na co připravovat. Já jsem se ale na tenhle obtížný závod vlasně ani nepřipravovala. Bylo to takový rychlý, spontánní rozhodnutí na začátku léta, kdy organizátoři vypsali propozice. Vlastně ani sami pořadatelé do té doby nevěděli, jestli letos závod skutečně uspořádají, takže to byla od začátku opravdu VÍZVA!

Léto tréninku nepřálo

Navíc celé léto dosahovaly teploty vzduchu vysoký nadprůměr, což znemožňovalo veškerý systematický trénink. Jestli jsem si šla zaběhat za celé léto tak dvakrát do týdne někdy ve večerních hodinách 7 km okruh, aby se neřeklo, tak to bylo hodně. :)

Ale nejdůležitějším "svalem" při běhu se říká, že je mozek. A hlava dokáže skutečně hodně.

Ten den jsme vstávali hodně brzo ráno, aby jsem na registraci v obci Lázně Kynžvat byli s celou rodinou, která mě přišla podpořit, včas. Odtud byl vypravený autobus, který nás odvezl do Březové u Sokolova na strart a běželo se zase zpět na Lázně Kynžvart, do cíle. Po opuštění obce trasa kopírovala Stezku sv. Václava krásami CHKO Slavkovského Lesa. Prudké stoupání podél potoka nás přivedla do malebné vesničky Kostelní Bříza, odkud to máme už jen kilometr na první občerstvovací stanici. Krátké klesání a opět prudké převýšení po kterém následuje rovinatá luční pasáž. Energii jsme potřebovali na takřka 10 km dlouhé stoupání na LESNÝ (23 km). 

Na vrcholu jsme ale síly opět doplnili a s vyjjímkou jednoho stoupání plachtili po vrstevnici kolem Kružného až do cíle na Zámek Kynžvat (32,5 km).odtud strmě dolů, prý jednou z nejkrásnějších cest Slavkovského lesa, na louku nad Zámkem Kynžvart. Odtud přes pastviny kolem rybníků vedle Golfového hřiště až do cíle v zázemí Státního ZÁMKU KYNŽVART. To celé v čase 3 hodiny 47 minut a 33 vteřin.

Můj předpokládaný čas byl sice o něco lepší, protože jsem to porovnávala se svým maratonem, který jsem v roce 2015 zaběhla za 3 hodiny 36 minut, ale také jsem měla více natrénováno a už jsem také byla delší dobu po porodu. :) Tenhle výsledek 11 měsíců po porodu je myslím skvělý.

Závod se mi líbil i proto, že z něj organizátoři nechtějí dělat žádnou komerční akci. 

Trasa byla perfektně značená, občerstvovačky svěle zásobené. V cíli dokonce pivo, i jídlo zdarma!

Ale i když závod nebyl nikde příliš publikován, běželo téměř 100 lidí. Mé třetí místo v kategorii a čtvrté z 23 žen celkově, bylo pro mně i tak překvapením a bonusem navíc a už se těším na příští ročník. 

Tenhle závod je specifický v tom, že se pokaždé běží jiná trasa, kterou organizátoři připravují opravdu pečlivě. Díky za ten svělý zážitek! Chvílemi to i bolelo, ale stálo to za to. 

O tom to je, člověk musí překonávat sám sebe. Po tomhle závodu jsem si uvědomila jednu věc, hlava je sice důležitým článkem, ale bez pokory to určitě nejde. :)