Není nad to, když se u jednoho stolu sejdou kamarádky u sklenky vína a probírají kde co. Většina žen taková setkání miluje a své kamarádky by nevyměnily ani za nic. Jenže i velmi silná holčičí přátelství může zpřetrhat jedno dítě.
Když jsem otěhotněla, věřila jsem, že se nezměním a budu mít na pravidelné babince pokaždé čas. S kamarádkami jsme velmi pravidelně chodívaly na víno, zvala jsem je na "sedánky" k sobě domů. Měly jsme tedy spoustu společných zážitků a tak bylo stále co probírat. Upřímně přiznávám, že mi klevetění a žvanění přinášelo neskutečné uspokojení. Když jsem otěhotněla, holky měly samozřejmě radost, ale i obavy. Jedna z nich tehdy pravila: "Už to nebude jako dřív. Tehdy jsem tomu nevěřila.
Jenže dnes s odstupem času vidím, že měla velkou pravdu! Náš vztah rozhodně není, co býval už jen proto, že nemůžu společně s nimi obrážet obden bary. Témata k hovoru nacházíme, ale vidím z jejich strany markantní odstup.
Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou ale nelituji.
Naštěstí jsem během mateřské získala další kamarádské vztahy. Navázala jsem kontakty s maminkami, které mají stejně staré děti, tudíž máme velmi společné témata k hovoru. Chodíme na hromadné výlety, navzájem se navštěvujeme. To mě posunulo zase úplně jiným směrem.
Když si ale uvědomím, že je to jediné, co mě vlastně trápí a že můžu být hrdá na svou rodinu, na to, co mám, tak jsem vlastně šťastná. :)
Občas ale stejně přemýšlím, proč tomu tak muselo být a jestli jsem to mohla nějak ovlivnit. Máte to stejné? Klidně se podělte se svými zkušenostmi a napište nám je do komentářů.