A bude to spíše tím, že s fyzičkou dnešní téma nemá mnoho společného, ale často ji k tomu také potřebuji, zvláště když dítě vzdoruje, utíká mi a pod... (ale zná to určitě každá máma)
Chcete v klidu nakoupit a dítě zkrátka zrovna nemá den, začne se vztekat. Snažíte se mu trpělivě vysvětlit, že to musí chvíli vydržet, ale čím více vysvětlujete, tím je to horší. Dítě vás vůbec nevnímá. Ještě chvíli se snažíte vytrvat, protože už cítíte všechny ty pohledy kolem. Je vám už ale úplně jasné, co bude následovat. Dítě sebou hodí o zem a čeká na vaši reakci. V podstatě se jen dožaduje svého. V tuhle chvíli obvykle odcházím a čekám, až to dítě "přestane bavit". Jedna povzbudivá zpráva. Obvykle to trvá celou dobu nákupu!
Nebo: Jdete po ulici s taškou. Dítě jede na odrážedle vedle vás, ale uvidí pejska. V tu ránu ho odrážedlo nezajímá a běží za pejskem - chce ho pohladit. Vy už instinktivně čapnete odrážedlo do ruky s taškou a běžíte za dítětem a druhou rukou se ho snažíte chytit. Pak se snažíte zase vysvětlovat, že cizí pejsek se nehladí, že může kousnout... Dítě se vám ale stále snaží vysmeknout. A tak tam běháte s taškou a odrážedlem a do toho se snažíte udržet dítě. Povzbudivá zpráva: Dokud pejsek není daleko z dohledu, hrajete si na honěnou všichni tři.
Nebo: Máte se sejít se známou na určitý čas. Jenže dítě spí už tři hodiny a ne a ne se vzbudit. (znáte to, být to jiný den, tak zrovna tak vyspávat nebude) Dítě tedy vzbudíte, odmítá spolupracovat, ale nakonec ho oblečete, jenže si umane, že chce ven motorku. Ono tam ale zrovna prší. Snažíte se domluvit, že musíte mít deštník a proto s motorkou jít nemůžete. Okamžitě násletuje vzteklý řev. Snažíte se neustoupit. Dovlečete dítě až před dům. Řev pořád nepřestává. Musíte zavolat, že to nestíháte a dorazíte dýl. Stále trpělivě vysvětlujete. Povzbudivá zpráva: S dítětem už tam nedorazíte. Rozhodně ne dnes!
Nebo: jste v obchodním centru. Chcete koupit boty. Dítě posadíte k pohádce, kterou tam mají. Vyzkoušíte troje boty. Pak už to dítě přestává bavit. Začíná brát boty z regálů. Už cítíte k čemu se zase schyluje. Rychle mu boty berete a vracíte do regálů. Kupujete první boty, které jste zkusili a odcházíte z obchodu. Povzbudivá zpráva: Sobě si boty nekoupíte. Rozhodně ne dnes!
Nebo: Je večer. Dítě má jít spát. Celý den běhalo a musí být unavené. Ale ono není. Už po dvacáté vylezlo z postýlky a vy už ho po dvacáté odvádíte zpět. Nakonec, ač neradi, vyhrožujete s vařečkou. A pak tedy už jinak nejde, dojde i na plácnutí. Povzbudivá zpráva: V jedenáct vysílením celého dne padnete do postele a už je jedno jestli spí dítě ve své postýlce, nebo ve vaší.
To je jen pár příkladů z mnohých radostí a strastí běžného dne rodičů. Co jsem zjistila? Že vysvětlování nefunguje. Že ani plácnutí na zadek nefunguje...!!!
Chtěla bych říci: BĚHEJTE. To jediné funguje až zase budete někde dohánět své dítě! Budete mít fyzičku a nehrozí, že dostanete INFARKT až se něco takového zase přihodí. :)))