Druhá strana mince blogování maminek

Už delší dobu kolem mě proběhne sled myšlenek, které se nějakým způsobem snažím "uchopit", ale hned zase utečou, a tak s nimi trochu "závodím", abych vám mohla sdělit své dojmy. Každá mince má dvě strany. I když nejsem velká blogerka, často pociťuji, že ne všichni z okolí tento koníček pochopí. Ale tak je tomu asi u všeho, čemu se člověk věnuje...

Chápu také, že ne každý se mnou sdílí mou radost z běhání. Právě z toho důvodu jsem založila samostatnou stránku, kde neobtěžuji nikoho, komu tohle téma nic neříká. 

Pokud neblogujete anonymně, tak jdete takzvaně s kůží na trh. Přiznám se, že tohle byl pro mě ze začátku největší strašák. 

Nestydím se za články, které na blog píšu. Naopak. Stojím si za nimi. Píšu sem věci, u kterých mi nevadí, že si je přečte například moje babička (i když to je pravděpodobnost malá), taťka, nebo budoucí zaměstnavatel. 

Čtenáři mě znají jen do té míry, do které jim to dovolím. Ví jen to, co chci, aby věděli. Jak moc budete osobní, jak moc dovolíte lidem nahlédnout do svého soukromí, je jen na vás!

I po třech letech mě vytváření článků baví. A je skvělé, že se najdou lidé, které tyto moje výplody baví číst. Je určitě fajn vědět, že články nepíšu jen pro sebe, ale že inspirují, nutí k zamyšlení, nebo prostě jen nějakým svým způsobem baví i někoho jiného. 

I když stále je moje motivace spíše vnitřní než vnější. Přemýšlela jsem, proč vlastně tak ráda bloguju a odpověď je úplně snadná. Nestojím o nějakou slávu. Blogování jednoduše spojuje věci, které mám ráda. Běhání. Psaní. Focení. Komunikaci s ostatními lidmi. Seberealizaci. Možnost být kreativní.

Od malička jsem byla "pisálek", pořád jsem něco vytvářela a zůstalo mi to dodnes. V psané formě se cítím dobře a většinou se skrze ni dokážu mnohem lépe vyjádřit, než když mám svoje myšlenky zformulovat nahlas. Mnozí lidé by mohli vyprávět, jak nemožná v tom mluvení někdy jsem... :) Ale pracuju na tom, vážně!

Zrovna jsem četla článek v němž se uvádí, že čím více o druhém víme, tím je větší pravděpodobnost, že vám přestane být sympatický. 

Psychologové tvrdí, že při získávání informací o druhých totiž prý klademe větší důraz na osobní a kulturní rozdíly, než na podobnosti, které by nás mohly spojovat. Může se tak stát, že některé lidi znáte roky, ale až ve virtuálním světě teprve zjistíte, jaké názory skutečně mají. I toho jsem si vědoma.

Na druhou stranu nejde ale být blogerka a neukazovat svůj život... Důležité je být ale i na sociálních sítích sám sebou. Vždyť ani v reálném světě s vámi nemusí každý ždy souhlasit. :)

Blog ale není o tom ukazovat lidem vše. (Třeba vše o svých dětech). A ani neslouží k potvrzování si vlastních úspěchů, byť i o nich do jisté míry píši. Blog má vždy nějaký cíl, kterým je zaměřen, proto snadno vzniká dojem JEDNOSTRANNOSTI. :) 

Diskusní téma: Druhá strana mince blogování maminek

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek