Jako ženy jsme zpravidla na několik měsíců vyřazené. Můžeme běhat pro radost z pohybu, pro dobrou náladu, ale na závod si v době těhotenství většina z nás prostě netroufne!
"Tak máš běhat s kočárkem," poradil mi jednou jeden běžec, který mě zřejmě vůbec neposlouchal, když jsem mu přitakávala, že vyřazení z pohybu znám hlavně z těhotenství. :))) Njn občas se stává, že máme my běžci klapky na očich a vidíme jen ty své "hendicapy". Ale má je občas každý. I když ženy, co těhotenství... :)
Co jsme poctivě natrénovaly, musíme porod, co porod zase získávat a ani s přibývajicím počtem dětí nemáme trénink vedle dětí v porovnání s muži zrovna jednoduchý. A tak si pak často říkáme: "až nám jednou děti odrostou, bude zase času více". Ale jako běžci jsme nemilosrdně od pětatřicátého roku vlastně veterány....
Než mi druhé dítě odroste a bude ve věku, kdy bude trochu soběstačné, budu přesně v tomto věku. :)
A nebo bych mohla běhat "o život" a v pětatřiceti zjistit, že už druhé dítě nejde!
Jako ženy jsme prostě trochu v nevýhodě a musíme se s tím smířit. Co nás však může těšit, že si ten běh prostě užijeme, protože si ho možná proto daleko více vážíme. Nejsme tolik soutěživé jako muži a víc nás baví ta sounáležitost, než samotný výkon z běhu.
Ať mi teď závod jakkoli moc chybí, na ten zážitek z porodu, na ten zázrak se prostě těším! Také si uvědomuji, že to bude možná naposled, protože mi dvě děti stačí....
První dítě mě naučilo, že všechno, stejně jako první rok vstávání k miminku a nevyspání... a dalších tisíc problémů maminek, které se zdají tak velkých, jsou dočasnými problémy, které zase odezní. Dnes už si nepamatuji, že jsem se u prvního dítěte někdy nevyspala. Za pár měsíců nebudu vědět, že mi chyběly závody a překáželo rostoucí bříško :)))