Díky běhu můžete objevit skryté vlastnosti, které vás mohou překvapit. U mě se tak stalo teprve nedavno, když jsem objevila určitou míru soutěživosti, právě díky běžeckým závodům. Myslím si ale, že tam to ani jinak nejde. Nemá smysl chodit na závody, když nemáte alespoň malého sportovního ducha. Tedy, jak se to vezme. Může být pro vás motivací něco zcela jiného, než chuť vyhrávat. To je sice u žen dosti časté, ale i tak vás atmosféra časem zajisté strhne. Už jen ten pocit vychutnat si ten okamžik, kdy třeba v cíli někoho předbíháte! A pokud spolu soupeříte opakovaně je to pro vás určitá meta se díky tomu snažit.
A tak se snadno může stát, že se váš soupeř stává i člověk, kterého náhodně potkáváte při tréninku, jako se to stává mě. Ve chvíli, co trénuji opravdu soutěžím. A tak cyklista, co jede přede mnou na kole a kochá se přírodou netuší, že s ním právě závodím.
Ani jiný běžec, kterého náhodou potkám na výběhu netuší, že si s ním rázem poměřuji síly. A dělá mi velkou radost, když ho předbíhám. Co na tom, že je to někdo, kdo si šel zaběhat po třetí v žívotě. Stačí, že běží a rázem je můj soupeř. :)
Poměřování s ostatními vám přináší užitečné informace – vidíte, na čem musíte ještě zapracovat a v čem oproti jiným vynikáte, takže už nemusíte ztrácet čas se zdokonalováním v dané oblasti. Navíc zjištění, že nejste sama, komu se nedaří, dokáže utěšit podobně, jako když jste sice dostala z písemky trojku, ale zároveň jste vyfasovala nejlepší známku z celé třídy. Přirozeně vás zajímá, jak jiní lidé řeší problémy. Dokáže vás to totiž inspirovat, motivovat nebo uklidnit. Jenomže když se soustředíte spíš na ty horší věci, srovnávání se většinou mění z dobrého sluhy ve špatného pána. Je totiž rozdíl mezi zdravou soutěživostí a posedlostí s každým a ve všem soutěžit. Mě osobně soutěživost nevadí, pokud se s ní potkávám tam, kde skutečně patří...
Přiměřené je, že chceme být lepší, nezdravé by bylo, kdybychom nesnesli úspěch druhých. „Lidská soutěživost ovšem souvisí i s uvědoměním si naší schopnosti nacházet nová a nová řešení. Spousta lidí usiluje o to, co jsme slýchávali od svých rodičů – abychom se měli lépe než oni a naše děti zase lépe než my… Z toho všeho plyne lidská touha za něčím jít, potřeba mít cíl. A samozřejmě je to i o lásce.“
Pro naše zdraví je potřebné abychom se prosazovali, šli za svými možnostmi, a to za přizpůsobení se vnějšímu světu. Toto přizpůsobení neznamená omezení svobody našich emocí a myšlenek, ale umožňuje, abychom nebyli sami a mohli sdílet život s druhými.
Na závěr dobrá rada pro ty, kteří se honí být ve všem nejlepší:
Propusťte potřebu být perfektní. Smiřte se s tím, že prostě ve všem nejlepší nebudete. Zkuste být třeba jen dobrá. Ptejte se, co je pro vás opravdu důležité.