Pracuji mezi dětmi a nedávno měly děti přednášku na téma bezpečný internet. "Na internetu se může kdokoli vydávat za kohokoli..." začaly slova paní policistky. To mě dnes přimělo k malému zamyšlení na téma online identita. Nejen, že se můžete vydávat za kohokoli, vy v podstatě můžete být kýmkoli..."
David Šmahel se domnívá: „I člověk, který dobře zná sám sebe, vystupuje prostřednictvím své virtuální reprezentace často mírně odlišně a je okolím vnímán jinak." Vytvářením online identity přesouváme část svého života do kyberprostoru, kde získává naše já podobu internetových projevů. Podle odborníků není na místě obava, že bychom s vytvářením online identity ztráceli tu skutečnou, stejně jako strach z ovládnutí světa počítačovou technikou, či z potlačení veškerých ostatních druhů komunikace elektronickými médii. Online identita nám také umožňuje utvářet vlastní dramatickou konstrukci naší osobnosti. Frustrace z reálného života je na internetu možné vykompenzovat.
Lajkování je fenoménem dneška. Pomocí něho značkujeme – podobně jako vesmírný pes Lajka - to, co se nám na Facebooku líbí. Přestože lajk zvládne dát i laik, ne vždy si uvědomí, že to může být i „věda“.
Kromě posilování žádoucích společenských vazeb však lajkování může sloužit i k budování vlastní reputace a pozice v rámci hierarchie dominance.
Člověk, který je všeobecně oblíbený na Facebooku, se však nemusí setkávat s podobným přídělem lajků „na forbíně života“. Nejenže si v průběhu času může jejich prostřednictvím vytvářet závislost na přízni publika, ale také si pěstovat nejrůznější odrůdy narcismu, popřípadě virtuálně uspokojovat svou touhu po uznání, ocenění a potvrzování vlastní hodnoty.
Co ale internet a běhání?
"Nesdílíš - neběháš"!!! :)))
Běhání už dávno není jen prostředkem k udržování dobré kondice. Všichni zkrátka musejí vědět, že běháte a kdo o svých trénincích nereferuje na internetu alespoň jejich občasným sdílením, jako by vůbec neběhal... No nevadí, já vím, že moji běžečtí kolegové o tom vědí, když je předbíhám. :)
Nedokážu si představit, že při svižném tréninku si ještě průběžně kontroluji tempo a po tréninku přijde lákavá nabídka, jestli nechci pořídit fotku. Věřte že pak opravdu nemám potřebu se zvěčnit.
Nejen při běhání není lež dobrým sluhou - vždyť má krátké nohy!
A tak i absolutní neběžec, který se vyfotí, jak běží je rázem běžec! A co na tom, že k úžasnému výsledku, kdy za 30 minut bez většího úsilí zvládl 10 km. Nejrychlejší kilometr ho však prozradil, že mu k tomu pomohl, mimo běžeckých bot, ještě jiný prostředek.. :)
Moje rada na závěr zní: Internetový svět je nablískané pozlátko, kde jde hlavně o to, ukázat světu svou lepší tvář. Zajímavé ale je, že lidé se v něm prý chovají přesně tak, jací skutečně jsou.
(čerpáno z článků psychologie.cz)