Všimli jste si také, že s gravidní ženou mnohdy její stav prožívá celá rodina? Jakoby se v okolí všichni jejímu stavu přizpůsobili? Obzváště pak, pokud s vámi zbytek rodiny sdílí vaše zájmy jako sport. Ale nejsou to jen společné zvyklosti. Všichni se těší. Všem se mění jejich role...
Že je těhotenství nejkrásnějším obdobím v životě ženy se tvrdí všude, dokonce je to napsané i v těhotenské průkazce.
Takže je to pravda. To jistě ano. Všichni, až na pár vyjímek, jsou k vám milí, pouštějí vás do autobusu... Když vás netrápí žádné zdravotní problémy, je to opravdu fajn. Mně ale k dokonalému štěstí, jak jsem psala již minule, chybí ještě jedna věc, která se ale nedá skloubit... BĚH...
Je těžké sedět doma, když nohy by běžely. Už mi chybí i ten super pocit, někoho předbíhat. Momentálně předbíhám pouze u doktora, protože těhotné mají výhodu předběhnout celou frontu. To mě ale nedostává do té správné euforie. :D
Abych se příliš neopakovala. Běh a pohyb vůbec je pro mě takovou samozřejmostí jako to, že dýchám. Hormon endorfin, který se uvolňuje právě při fyzické aktivitě vyvolává pocit radosti a pohody, prostě dobré nálady. Neběhám ale proto, abych lámala rekordy, ale ráda překonávám sama sebe.
Žádné tělesné vyřazení
V těhotenství jsem velice opatrná. Kdyby se něco stalo v souvislosti s mým běháním, asi bych si to neodpustila. Rozhodně nejsem ale pecivál a snažím se hýbat, co to jde a hlavně, co břicho dovolí. Domnívám se, že každá zdravá gravidní žena by se neměla pohybu vzdát.
Hodně se nachodím v rámci focení, kterému se věnuji. To je záliba, ve které doslova na "překážejicí" bříško zapomínám. Tu potřebuji záběr z podhledu, tu zkrs zajímavý předmět, nebo naopak z nadledu. Je to vskutku přímo tělocvik. Při zachycování snímků si kolikrát lehám na zem, vylézám na vyvýšené předměty, nebo musím zdolávat nějaké překážky v exteriérech, které mě lákají pro focení svým zničeným a neudržovaným zjevem. Co z toho vyplývá? Těhotenství mě nijak nevyřadilo z "normálních" pohybových situací. Proč se o tom zmiňuji? Protože mě velice překvapuje, kolik žen je takto znevýhodněno.
Partner těhotní se mnou
Manžel již od začátku prožívá celé mé těhotenství se mnou a říká, že těhotní se mnou :) Jsme oba hodně sportovně zaměření. Mnoho sportovních aktivit jsme provozovali spolu. Například cyklistiku. Za den jsme ujeli klidně i 50 km ( Na celodenních cyklovyjížďkách až 70). A pak jsem si šla třeba ještě zaběhat. Tím, že mám přestávku, partner ztratil na nějakou dobu parťáka. Samozřejmě se to projevilo také na jeho kondici, nejen na té mojí. :) Dokonce tvrdí, že má i těhotenské chutě se mnou. I zbytek rodiny se přiznal, že je to nějakým způsobem postihlo. Není to krásné? To bude jistě ono... to, co je napsané i v těhotenské průkazce...
s čím se nemusíte otravovat vůbec
Jinak je to opravdu fajn období, už jen pro to, že se spoustou věcí se nemusíte otravovat vůbec. Například s alkoholem (žádná rána s bolestmi hlavy). Nebo s tatarákem. Ostatně, kdo by chtěl jíst syrové maso, když si může užívat nejkrásnější období? Dítě máte v břiše pořád s sebou, nikam se nezaběhne, nic neprovede, bez odmlouvání sní, co mu dáte.
Ale blížíme se do cíle
Ano. Přesně do takového, kdy si 3 kilometry před koncem závodu říkám: "jo, paráda, už jen malý kousek, už, už...a mám to!"