Jsem v půlce těhotenství a pořád ještě běhám!

Na začátku druhého TĚHU jsem si řekla: nebudu nic lámat přes koleno a uvidím, jak mi bude můj stav dovolovat, abych běžecké boty úplně neodložila. Najednou ani vlastně popravdě nevím, jak se stalo, že už jsem v 21. týdnu?! Bude to i tím, že jsem svou tříletou dcerkou velmi zaměstnaná, ale druhé těhotensví utíká přímo mílovými kroky...

Prvorozená dcerka je velmi aktivní dítě, takže vlastně ani nehrozí, že bych tohle těhotenství proležela, což bych tedy ani omylem nedopustila.:) Nemám ale žádné pravidelné tréninky. Vyběhnu většinou jen, když je hezky, slunečno a mám na to náladu. Je to tak jednou za týden, což mi teď úplně stačí. 

Momentálně se cítím nejlépe. Už se mi nedělá špatně a zároveň mi bříško ještě nepřekáží. Cítím výhodu, že ještě stále běhám, že svižnou chůzí do kopce se nezadýchám, což mi u prvního těhotenství už dělalo docela problém. Běhám ale velmi pomalu a občas si i udělám malou pauzu, kdy se trochu protáhnu. Cviky na protažení nepodceňuji. Jednak abych si při běhu neublížila a jednak, aby nedocházelo ke zkracování svalů. Uběhnutou vzdálenost neberu jako důležitou. Většinou je to jen kolem 5 - 6 km. Běhám o dost pomalejším tempem a tak mi tahle kratší vzdálenost trvá zhuba stejnou dobu jako dříve kilometrů 10 - 12. (cca 50 - 60 min.) 

Nejvíc se mi ale líbí moje dcerka, když říká: "Mami nesmíš spadnout až poběžíš, aby si neubližila miminkovi". To je tak roztomilý! Věřím, že to bude velká pomocnice, když je tak starostlivá. 

Nějak starostlivé ale začíná být i okolí a nejvíc překvapivě cizí lidé...

Dokud jsem ještě běhala v bundě a nebylo vidět rostoucí bříško, nikdo z kolemjdoucích se nad tím ani nepozastavil. Teď ale začínám trochu sledovat zarážejicí pohledy. Je mi jasné, že spousty lidí nechápe, jak těhotná může vůbec běžet, i kdyby to mělo být 100 metrů... Stále ještě přetrvává předsudek, že je to přeci proti lidskému rozumu. Já věřím, že se to změní, i když už já to nezažiji. Nezbývá než to neřešit. Ať si lidé myslí, co chtějí, já vím, že je to v pořádku. :) 

Jestli vás ale něco v druhém těhotenství opravdu překvapí, pak je to skutečnost, že už nedostáváte žádné nevyžádané rady. 

Vlastně už nedostáváte vůbec žádné rady. Všichni tak nějak předpokládají, že už všechno víte. Je to dost ulevující pocit. :)

Těhotenství si teď ale přece jen užívám více, asi i tím, že už vím do čeho jdu a jsem tak nějak klidnější. A pak to bude určitě i tím běháním, protože nezažívám žádné frustrující pocity běžce, který závidí každému, koho vidí běžet :)

Diskusní téma: Jsem v půlce těhotenství a pořád ještě běhám!

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek