Mateřství se někdy může jevit jako reklama na dokonalý život. Samotné mateřství je krásná věc, ale vše, co to obnáší, je velmi náročný projekt obou rodičů. My se zrovna nacházíme někde u prvních nákresů. Je to právě něco přes rok, co jsem na mateřské, tedy doma a někdy si uvědomím, že už vlastně ani nevím jestli je pátek, nebo pondělí. Sice se to celé jeví jako prázdniny, které platí stát, ale opak je pravdou. Dny jsou všechny stejné a dlouhodobé nevyspání často leze na mozek, protože vyústí v podráždění. Navíc mám, zdá se, velmi živé dítě. Vždy když na mě tedy jdou nějaké ty nenálady, vzpomenu si, jak mi bylo, když jsem každý den vstávala a jezdila do práce hodinu autobusem a hned je mi lépe. Jedno si z pracovního procesu snažím uchovat. To umění těšit se v pondělí až přijde pátek. To totiž doma, chtě nechtě, trochu ztrácíme.
Když jsem ještě matkou nebyla, říkala jsem si, že se ze mě určitě nestane jedna z těch bláznivých matek, které z nedostatku jiných "skutečných" starostí si vytváří alespoň ty umělé, aby měly co řešit. Aby si dokázaly, že mít dítě je jedno z nejkomplikovanějších umění na světě. Vždyť to zvládaly i naše prababičky, když při práci na poli porodily dvanácté dítě. Možná jen neměly čas nad vším hloubat, což nám nyní všechny ty usnadňující věci dovolují.
Vážím si i prohození pár vět s pošťákem
Na mateřské jsem ale trochu odříznutá od světa a některé dny je socální síť jediný kontak s lidmi, který za celý den mám. Vím, že když se svěřuji komukoliv mimo jiné maminky, často nechápou o čem mluvím. Oni jsou celý den s lidmi v práci, to je mnohdy unavuje a potřebují si od lidí spíše odpočinout. Já to mám naopak. Mnohdy jsem ráda i za prohození pár vět, byť jen s pošťákem. To jsem nikdy předtím neznala.
Jaké si to uděláme takové to budeme mít
Přihlásila jsem se s dcerkou na kroužek a snažím se co nejvíce trávit čas s ostatními maminkami. Je to to nejlepší, co můžu pro dítě i pro sebe samotnou udělat. Cítím se tak mnohem lépe.
Pocit z toho, že za mnou není vidět práce, jako to bylo v zaměstnání, řeším tak, že se věnuji co nejvíce svým koníčkům, jak focení, tak běhání. To mě dává pocit naplnění ve své seberealizaci, která mi hlavně na mateřské chybí. Dnes už ani neodsuzuji maminky, které se rozhodly jít do práce dříve, nebo jen na částečný úvazek. Úplně je chápu. Navíc v Čechách jsme tak trochu výjimkou a mateřská je tu nejdelší v celé Evropě, což můžeme považovat za přepych. Samořejmě si toho vážím. Co vložíme do dítěte první tři roky, to se nám prý vrátí...
Pořídila jsem si kalendář
Stejně jako jsem byla vždy zvyklá z práce - vše si zapisovat, zapisuji si vše důležité i nedůležité, co mám v plánu, abych se měla stále na co těšit. Zapíši si každý závod, focení s klientem, i procházku s maminkami, víkendové výlety ve třech a oslavy s rodinou. To všechno mi dává pocit, že nejsem jen "otrokem" svého malého diktátora.
Je to jako na houpačce
Stejně jako váš "malý velitel" nemá každou noc stejnou, bývá i nálada: já říkám podle toho, jak se vyspím, jako na houpačce. :) Proto bych si také nikdy nedovolila kritizovat nálady jiných maminek. I těch mediálních. Mě stačí oblékat jedno dítě, natož pět. I to je někdy pěkný "závod". Už jste někdy obouvali stonožku? :)
Konečně je čas na to, co jsem odkládala
Když jsme v pracovním tempu, tak si pořád říkáme, co všechno bychom udělaly, kdyby jen na to byl čas. A tak to stále odkládáme. Uvědomila jsem si, že taková příležitost se naskýtá právě na mateřské. Konečně můžu udělat pořádek ve skříních, vyzdobit byt, zavařovat sezónní ovoce, namalovat si obraz nebo dodělat cokoliv rozdělaného. Možnosti jsou nekonečné. Jenom musím pořád počítat s tím, že mi práci bude organizovat i můj malý objevitel.
Důležité je mít plán
Spousta maminek na mateřské začne podnikat, nebo se vrátí ke studiu. Je to to nejlepší období pro změnu. Jednak vás to nutí na sobě pracovat a jednak při dlouhé chvíli nehloubáte "nad blbostma".
Já jsem si dala za nejbližší cíl natrénovat na maraton, protože kdy jindy už bude ta možnost, že i přes zimu budu moct běhat brzy odpoledne, místo abych v tu dobu seděla v práci. (Tedy když někdo pohlídá) Rok 2015 vidím jako svou výzvu, protože je to nejen hezké číslo, ale je to poslední rok, než mi bude třicet. :)
Závěrem bych chtěla říci, že každá jsme jiná, každá prožíváme mateřskou jinak a každá máme také jiné dítě. To vše jsou okolnosti, které naši pohodu na mateřské ovlivňují. Myslím, že ale každá známe ten pocit, kdy se díváme na své roztomilé dítě a je to ten nejkrásnější okamžik naplnění.