"Tak už jsi nakazila k běhání dalšího člena rodiny?" povídá mi známá na posledním závodě ve Stříbře...
Když si někdo cizý prohlédne výsledkovou listinu z posledního závodu, musí se opravdu nejspíš trochu pousmát. Jméno Stach tam dominuje hned čtyřikrát. A to neběžela ještě nejmladší "Staška" - dcera Vikrorka. Někdy po roce, co jsem začla závodit, se přidal švagr. Trochu později i synovec. Manželovi to trvalo nejdéle, svůj první, čistě běžecký, závod běžela dříve i dcera Viktorka. Ale očividně to chtěl všem Stachům natřít, což se mu teď na závodě povedlo a všechny nás předběhl.
Můj manžel byl do té doby něco jako paní Colombová - "všichni o něm slyšeli a nikdo nevěděl, jak vypadá". Nevím, co si tenkrát členi našeho SV mysleli, ale s úsměvem vzpomínám na historku, kdy jsem přišla se svatebním oznámením a někdo z běžců automaticky gratuloval ke svatbě mému švagrovi - bratrovi mého manžela. Vůbec si netroufám představit, co si mysleli, když na závody pravidelně chodil v doprovodu své partnerky. I takové situace vznikají, když je více běžců v rodině.
Není náhodou, že když běhá jeden, často své nadšení k běhání nakazí další ve svém nejbližším okolí. Nic neobvyklého není ani na tom, když běhají manželé spolu. Razím heslo: "Nehádejte se - běhejte"! Asi to funguje, protože manžel už mi nemůže vynadat, že to oblečení tak šíleně páchne i v košíku na prádlo. Zato před společným vyběhnutím někdy nastává zmatek. "Kde mám ty návleky na ruce a kde mám ty elasťáky... nemůžu najít druhou ponožku..." "Nevím, zlato, pujč si ty mé." Tak už vím hlavní důvod, proč se říká, že partneři by měli mít stejného koníčka.
U dětí je to někdy naopak. Rodiče se snaží je k běhání motivovat, aniž by to bylo přání dítěte. Zatím to Viktorka bere jako hru a běhání ji baví. Už teď spolu "trénujem" na cestě od babičky k domovu tím stylem, že ona popohání mne: "přidej mámo, přidej" To jsem to dopracovala :)
Když budu přemýšlet, koho jsem k běhání ještě nenakazila, mám ještě rezervy... Asi bych měla zlepšit své motivující schopnosti... :) Ba ne, myslím, že nic se nemá přehánět. Ještě přece musí někdo zůstat na hlídání :)