I ze svého okolí vím, že ženy často po porodu řeší svou váhu. Někdy se ještě několik měsíců nepoznávají v zrcadle. U mě to proběhlo, tak nějak samo, že jsem to naštěstí příliš řešit nemusela. Ani nějak nebyl čas o tom přemýšlet, protože radosti spojené s dítětem mě jako novopečenou maminku dost zaměstnávaly. Na sport jsem si ale vždycky chvilku udělala - především, abych se odreagovala. Teď s odstupem času si ale uvědomuji, že má houževnatost určitě napomohla k tomu, že jsem už do tří měsíců byla zpět na své váze.
V prvé řadě mějte na paměti, že je úplně normální, že chvilku trvá než se děloha dostane zpět do původní velikosti. Říká se, že většinou stejnou domu jako trvá celé těhotenství - tedy 9 měsíců. Buďte tedy trpělivá.
Jak jsem to tedy měla já? V těhotenství jsem nabrala 17 kg, sedm zůstalo v porodnici. Velký vliv mělo kojení. Jelikož jsem kojila často a malá byla poměrně velký jedlík, šla tak kila celkem snadno dolů. Nedržela jsem žádnou dietu, jen jsem dbala na správné složení stravy. V množství jsem se ale neomezovala. Na váze jsem pozorovala zhruba tak po týdnu kilo dole. Že to šlo tak snadno připisuji i tomu, že jsem hned po šestinedělí začala běhat a navštěvovat fit centrum. Po císařském řezu jsem začala pozvolna. Postupně jsem sportovala 3x týdně vždy hodinu až dvě. Buď jsem se šla proběhnout 10 km, nebo jsem cvičila ve fitku hodinu intenzivně na rotopedu + nějaké posilovací cviky. Každý den jsem také nachodila spousty kilometrů venku s kočárkem. Když pak dítě povyrostlo a začalo samo chodit a také mi utíkat, začala jsem být pravá "máma v běhu", a to doslova.
Dalším rizikovým přechodem je prý pro většinu žen odbobí, kdy přestane kojit. Snadno zase může kila nabrat zpět. Přiznám se, že i tohle u mě proběhlo celkem bez povšimnutí. Jediné změny, které jsem zaznamenala byly v chutích na určité potraviny. Dokud jsem kojila měla jsem často hlad a chutě převážně na tvaroh, nebo smetanové jogurty. Když jsem pak přestala kojit, tak tyhle chutě zase odezněly.
V současné době se za celý den tak naběhám za malou, která je extrémně živé dítě, a tak se mi o pohyb dokonale postará. Naběhám se kolem ní já, manžel i babičky. Do toho samozřejmě ještě trénuji, protože pokračuji v závodech. Dokonce už mám váhu ještě o něco nižší než před otěhotněním. Příliš se tím ale nezabývám. Bez sportu si už svůj život neumím představit. Neběhám abych hubla, ale abych byla v pohodě. Díky tomu se cítím dobře a tuhle pohodu pak můžu přenášet i na své dítě :)
Přála bych všem maminkám, aby se cítily dobře ve svém těle a užívaly si aktivně své rodičovství. Mějte se hezky a držím vám palce!